Na místě nynějšího pravobřežního labského mlýna stávala panská pila, která byla r.1639 do základů od Švédů zničena. Po válce byla na témže místě zřízena pila s mlýnem. Roku 1863 přestavěl majitel František Tůma pilu na veliký moderní mlýn, nyní č.p.122. Později v roce 1897 koupil tento mlýn Antonín Šorel (26.5.1862-12.4.1927) statkář v Dřínově č.15, okr. Slaný spolu s manželkou Marií Šorelovou roz. Voženílkovou (28.3.1869-8.11.1946), s jejím otcem Václavem Voženílkem (20.5.1841-25.9.1905) mlynářem v Temešváru a manželkou Marií Voženílkovou roz. Poláčkovou (23.9.1843-6.11.1921) a založili firmu Voženílek a Šorel, válcový mlýn v Brandýse nad Labem. Uvedená rodina tehdy zakoupila objekt mlýna včetně obytné budovy č.p.122 a později v r. 1913 byl přikoupen sousedící dům č.p.121 sestávající ze staré zadní části – jednopatrové kamenné budovy- bývalé rybárny a z přední tehdy již jednopatrové budovy a hospodářského příslušenství. Toto příslušenství a zadní budova byly později zlikvidovány.
Přibližně kolem roku 1920 je mlýn rozšířen přístavbou přední mlýnské budovy, přebudován na mlýn automatický s elektrickým pohonem, rozdělen na část žitnou a pšeničnou. Počty a druhy válcových stolic a ostatního zařízení již není možné přesněji zjistit. V této době byla vedle starého jezu postavena elektrárna, která zásobovala kromě mlýna i město elektřinou v době všeobecné elektrizace.
Po smrti Antonína Šorela 12.4.1927 firmu i nemovitosti postupně převzal jeho syn Antonín Šorel (24.11.1891-12.3.1958), a to zčásti dědictvím po otci a později další části podle trhové smlouvy od svých bratří Aleše a Vladimíra, kteří je měli ve vlastnictví od své žijící matky Marie Šorelové, roz. Voženílkové.
Po velké povodni v roce 1929 byl starý jez těžce poškozen a v této době bylo rozhodnuto o regulaci řeky Labe. V roce 1932-1934 se provedla regulace Labe a postavil se nový státní jez a plavební průplav s plavební komorou. Labe bylo zesplavněno až do Kolína. Původní elektrárna asi z roku 1920-1923 je zlikvidována, resp. její strojní zařízení. Antonín Šorel provádí stavbu nové elektrárny se dvěma Kaplanovými turbínami umístěnými nad horní hladinou Labe, což je v té době evropský unikát. Vzniká veřejná obchodní společnost Šorel a Schubert, labská vodní elektrárna v Brandýse n. L., jejímiž podílníky se postupně stávají Bedřich Schubert, mlynář na levém břehu Labe, Antonín Šorel, mlynář na pravém břehu Labe, jeho bratři Aleš Šorel, Vladimír Šorel a Václav Šorel.
V době II. světové války v letech 1940-1945 staví Antonín Šorel s vynucenými přestávkami železobetonové obilní silo o sedmi podlažích a kapacitou cca 1 000 tun.
V roce 1945 je elektrárna znárodněna, v roce 1948 je znárodněn mlýn včetně budovy sila a zahradnictví umístěné v přímém sousedství mlýna. Zahradnictví je zlikvidováno a z části zastavěno, mlýn je po několika letech zastaven, demontováno strojní zařízení, budovy upraveny na sklady. Strojní vybavení sila je také demontováno. V tomto stavu jsou nemovitosti vráceny v restituci dětem původního vlastníka Antonína Šorela (1891-1958). K vrácení elektrárny v restituci nedošlo.